Workshop zaměřený na hraní na různé hudební nástroje a zpívání manter.

Co je mantrování? Spojení s vyššími silami, z kterých povstává náš život? Léčebná meditace a znovupropojení s naší hlubokou pravdou? Terapeutická metoda otevřením bran hlasu, mysli a duše či propojení s odvěkou lidskou schopností a silou modlitby?
Mantrování může být pro každého něčím jiným. Každý přicházíme z jiného prostředí, s jinou minulostí a s jínými nadějemi a povahou.
Co nás však všechny při mantrování spojuje je společný prostor, hluboce léčivý potenciál hudby, setkání a forma, která je univerzální všem kulturám, v moderní společnosti však těžko dostupná. Moment, kdy se v podobně naladěném společnu otevírá příležitost k léčení, nazírání podstaty našich každodenních i nevšedních patálií a jakási zvláštní přítomná síla takového setkání, která do všech našich snah přináší  kvalitu světla, naděje a krásy, vždy jaksi čekající na naše niterné pozvání.
Forma tisíců a tisíců let a nespočtu pokolení, čekající v nás na probuzení svého léčivého potenciálu. <3 ॐ

Tento léčivý a krásný proces se na závěr rozestoupí a ukotví do celého bytí v lázni jemných vibrací a tónů tibetských mis, Ladičky Duše( solfeggio frekvence), flétny a aromaterapie .. až necháme moc přítomného okamžiku vlít se do svých dnů, výzev, radostí a záměrů.

Honza o mantrování:

Láska a obdiv k různým kulturám a náboženstvím mě životem provázejí již dlouho. Okrom a i skrze studium religionistiky mě postupně nadchly výstupy mnoha tradic, a cestou do mnohých z těch mi často byla hudba dané tradice. S indickými mantrami a indickou hudbou všelikých barev a tónů do mého života vstoupil nádherný rozměr a síla a tato obliba přerostla postupně skrze zpívání si manter při všech příležitostech, až k mnoha různým kruhům se stejnou oblibou. Za dobu kterou se s mantrováním setkávám, už mi bylo prostředkem k mnohým přelomovým, hlubokým a opravdovým momentům mojeho života. Jedny z nejkrásnějších zážitků a vhledů pak často přineslo setkání vícero stejně naladěných bytostí. Od sotva znatelného, rozptýleného, ale nakonec velmi dobře identifikovatelného vlivu na každodenní život působící celkovou mnohem hlubší a opravdovější kvalitu, až po intenzivní momenty požehnání, spojení, vděčnosti a hlavně bezobsažné tichosti, která v menších či větších přpomenutích ukazuje jak jednoduchá a blízká je prostá přítomnost a jak banální a pomíjivá se v jejím světle jeví vážnost všech životních peripetií.